Včelaření na Vysočině na Blog.cz

Letos se už počtvrté v rámci veletrhu TECHAGRO uskutečnila včelařská výstava pořádaná na brněnském Výstavišti. Poprvé měli včelaři celou plochu pavilonu E jen pro sebe. Celá akce začínala v sobotu 31. března a skončila ve středu 4. dubna 2012. My jsme se rozhodli, že navštívíme výstavu v neděli. Už ráno před devátou hodinou stály před branami pavilonu E dlouhé zástupy včelařských nadšenců, takže po otevření se včelařská výstava hned zaplnila. U vstupu do včelařského pavilonu připravili organizátoři malou expozici historických pomůcek. Jednalo se o vyřezávaný klát, košnice, historický medomet a další pomůcky, které se používaly ve včelařství.

Zajímavá expozice o čmelácích se nacházela také u vstupu. K vidění byl prosklený úl, kde náštěvníci mohli bedlivě sledovat činnost čmeláků v jejich obydlí. Vystavovatel uměle chová čmeláky, takže i v tomto ročním období bylo možné vidět hnízdo s velkým počtem čmeláků. Na výstavě byli zastoupeni jak velcí výrobci včelařských potřeb např. firma Břinek, tak i menší (Hajda, Včelařství Buřinský ad.). Největší sortiment včelařských potřeb nabízel přítel Miroslav Sedláček z Bučovic a Velkoobchod Horní Kalná přítele Stránského a další.

Na výstavě měli zastoupení i naši sousedé ze Slovenska. Zde vidíme úl, který vyrábí pan RNDr. Stanislav Karáč z Nitry a je zateplený 8cm polystyrenem. Jedná se o takzvaný teplodržný úl bez tepelných mostů. O tomto úlu už bylo napsáno v časopise Včelařství č. 3, takže kdo by měl zájem, může si o něm přečíst podrobnější informace. Pokud mohu posoudit kvalitu jeho provedení, tak nemá chybu.

Dalším vystavovatelem ze Slovenska byla společnost vyrábějící přívěsy, která se zaměřila na kočování se včelstvy. Ve své nabídce měla rudl přizpůsobený na převoz úlů a medu v konvích. Pohon zdvihání měla vyřešen pomocí aku-vrtačky a pásu, který se namotával na hřídel. Dále nabízela přívěsy různých velikostí i s kočovnými paletami, na které se umisťují úly. K přívěsům vyrábí nakládací jeřáb, s kterým můžete pohodlně skládat i nakládat úly, pokud byste neměli kočovné palety.

Kočovný přívěs s paletou, kde je umístěno 12 úlů.

Podle mého názoru velmi povedená výstava organizovaná brněnskými včelaři nabídla vše možné i nemožné ze širokého včelařského sortimentu ke koupi i poučení. V porovnání s přecházejícími roky byla výstavní plocha téměř dvojnásobná, a proto nedocházelo k tlačenicím ve frontách před jednotlivými stánky vystavovatelů.

Teploty ve stínu nepřesahovaly 8 stupňů Celsia, ale na sluníčku bylo jako na jaře. Včelstva tohoto počasí beze zbytku využila a vykonala očišťovací prolet. Včelařům, kteří chovají včelstva, asi nemusím popisovat, jak to vypadá, když skoro čtyřicet včelstev vykonává svojí potřebu po zimě. Dalo by se říct, že menšímu karambolu se včelař nevyhne.

V kočovném voze je trochu problém s prvním proletem, protože sluníčko nehřeje přímo na úly, a proto musí být venkovní teplota vyšší, aby včelstva vůbec zaznamenala oteplení. Další nevýhodou je postavení vozu a tím i česen úlů, která většinou jsou směrována na východ a západ. Včely kromě proletu využily pěkného počasí k donášce vody do úlů. Včelstva plodují a kromě pylu a zásob, které jsme jim dodali na podzim, potřebují vodu. Pozoroval jsem včely, jak dokáží vyhledat zdroj vody. Blízký potok je ještě napůl zamrzlý a je ve stínu, proto ho včely nevyhledávaly.

Na louce vytéká pramen a ten byl na sluníčku. Včely ho začaly hojně navštěvovat.

Včera byla sobota 18. února a po velkých mrazech nastalo prudké oteplení. Ráno jsme si ještě vyrazili na běžky. Domů jsme se vraceli před polednem a to už začalo svítit sluníčko. Po obědě jsem se rozhodl, že zajdu ke včelám. Teplota se vyšplhala na šest stupňů a sluníčko chvíli svítilo přímo na včelín a samostatné úly vedle. Včelstva, která sedí u česna a sluníčko je ohřálo, se začala proletovat a čistit svá obydlí.

Včelstva po Vánocích začala plodovat a potom přišlo období silných mrazů. Na podložkách jsem našel dost vynešeného zachlazeného plodu, hlavně u mladých loňských matek.

Před třemi roky se mi naskytla možnost, získat lipový špalek o průměru 96 cm, délce něco přes 2 metry. Tyto lípy stály poblíž silnice a z důvodu jejich stáří musely být pokáceny. Špalek, který jsem si odvezl, je více než z poloviny vyhnilý. Jeho váha byla tenkrát odhadem víc jak 5 metráků a dnes bych to tipnul na 2 až 3 metráky. Celý špalek jsme odkornili a zakrátili na požadovanou velikost. Nikdy bych tomu nevěřil, jak kůra na špalku držela. Za použití krompáče, sekery a dláta jsme s velkým vypětím sil celý špalek kůry zbavili. Pak jsem surový klát převezl pod přístřešek, kde tři roky čekal než na něj přišla řada. Letos se konečně dočkal a začal jsem na něm pracovat. Tento špalek nebude sloužit k chovu včel, ale ozdobí skalku na naší zahradě. Nakonec jsem se rozhodl, že mu vyrobím kuželovou střechu pokrytou dřevěným šindelem. Původně jsem přemýšlel i o krytině z rákosu. Ono se však řekne kuželovou střechu, ale jak na to? Jako základ konstrukce střechy jsem vyrobil ze dřeva kola příslušných rozměrů podle sklonu střechy. Spodní největší kolo, které překrývá celý klát, má průměr 104 cm. To jsem vyrobil jako první. Jeho základem je čtverec ze smrkového dřeva o straně 75 cm a tloušťce 3,5 cm. Na tento čtvercový základ jsem naklížil na všechny strany dalších 7,5 cm a to dvakrát. Tím jsem vyrobil čtverec o stranách 105 cm. Za použití maxikružítka "vlastní výroby" jsem si narýsoval kružnici o průměru 104 cm. Pak už jen stačilo vzít přímočarou pilu a celý kruh vyříznout. Základ střešní konstrukce byl tímto hotov. Další bylo rozhodování, jaký sklon střechy mám zvolit. S pomocí dvou sbitých latí jsme zkoušeli vhodný skon střechy vůči špalku. Po několika pokusech a konzultacích s "paní domáci" jsem uznali, že sklon střechy by mohl být asi 50 stupňů. Tyto latě jsem přišrouboval ke spodnímu kruhu a podle nich jsem rozměřil další podobné kruhy 76,5 cm, 37 cm a 12,5 cm. Připravil jsem si další čtyři latě, které byly zapuštěny do těchto rozmístěných kol. Pomocí vrutů do dřeva jsem tyto latě s kruhy sešrouboval a tím mi vznikla celá konstrukce kuželové střechy.

Na ní pak našroubuji dřevěné šindele, které jsem vyrobil z borovice. Lepší by byly z modřínu, ale bohužel žádný nemám. Všechny šindele bych rád ošetřil proti venkovním klimatickým podmínkám. Jestli máte někdo zkušenosti s venkovními nátěry, budu rád, když se mi ozvete. V tuto dobu nátěry provádět nebudu, protože nemám vhodný větratelný prostor. Počkám s tím do jara.

Na podzim loňského roku kolovaly zprávy o větším výskytu varroázy a dokonce i o tom, že včelstva umírají. Dnes za mrazivého počasí (denní teplota okolo -10 stupňů) jsme s dcerou odebraly vzorky na rozbor měli. Zajímalo mě napadení včelstev a tak jsme provedli kontrolu spadu roztoče. V mých 39 včelstvech bylo nalezeno celkem sedm roztočů varroa. Z toho ve dvou vzorcích po dvou a ve třech po jednom roztoči varroa. Výsledky jsou nadmíru uspokojivé. Včelstva obsedají od pěti do osmi uliček podle spadu měli na podložkách. Některá včelstva jsem si i poslechl, jak si krásně tiše šumí. Jako kdyby ani žádné třeskuté mrazy nebyly. Zatím neříkám hop, dokud jsme nepřeskočili. Vše se uvidí až po prvním proletu včelstev.

Je to už dva měsíce, co jsem zakoupil na Bazoši rudl se zdvižnou plošinou a nadělil si ho pod vánoční stromeček. Cena byla velice příznivá a to 1500 Kč. Zatím se s ním nechá jezdit jenom po rovných plochách, ale přemýšlím o úpravách, které by vyřešily i pohyb ve složitějším terénu.

Tento rudl vyrábí německá firma Kaiser-Kraft, která použila na zvedání místo lanka řetěz, jištění vytvořila pomocí rohatky a západky. Jaký byl zvolen převod nevím a ani jsem to nezkoumal.

V pohodě zvedne 150 kilogramů, což pro mé používání bohatě stačí. V tomto období ho využívám v mé dílně při převozu řeziva, které potřebuji obrobit. Při práci (hoblování, frézování, řezání atd.) si zvednu materiál do výšky, abych se nemusel zbytečně ohýbat. Další využití v zimním období je převoz 40kilových konví s medem ze skladu k termokomoře a dá se využít i při stáčení medu. Ve včelařské sezóně ho budu využívat k převozu plných nástavků a konví s medem, kde ušetřím hodně fyzických sil. V loni na setkání Eurodadantistů na Šumavě v Dobré Vodě předvedl svůj terénní Apilift přítel Ruda Stonjek, který vyřešil pohon pomocí elektropohonu z motůčka. Přítel Stonjek používá svůj Apilift k převozu a nakládce plných nástavků na své včelnici.

V té době jsem neměl ani tušení, že bych si něco podobného také pořídil.

Letos jsem si poprvé vyzkoušel ruční výrobu válcovaných mezistěn. Lis na mezistěny jsme si půjčili od naší základní včelařské organizace. Lis je starší než já a jeho stáří tipuji asi tak na 50 let. Než se začne s výrobou samotných mezistěn, tak se musí odlít voskové destičky určitého rozměru podle velikosti mezistěn. Tyto destičky se pak musí před válcováním zahřát na určitou teplotu. Nám se osvědčila teplota vody ohřátí destiček okolo 45 stupňů.

Před samotným válcováním je zapotřebí ohřát na provozní teplotu také válce asi tak na 30 až 35 stupňů. Dále se musí namíchat kapalina, ve které je namočen spodní válec a horní válec je touto tekutinou potírán, aby se k nim válcovaná mezistěna nepřilepila. Na tuto kapalinu jsou různé recepty např. voda a med v poměru 1:1, což jsme vyzkoušeli, ale vůbec se nám to neosvědčilo. Další varianta byla 1 díl vody, 2 díly medu a 3 díly lihu. Toto složení bylo vyhovující. Samotné válcování mezistěn probíhá docela rychle, pokud se mezistěna nepřilepí na válce. Potom je už o zábavu postaráno.

Výroba válcovaných mezistěn probíhá tak, že připravená odlitá destička je vsunuta mezi dva hladké válce, čímž vznikne kalibrovaná vosková destička, která je následně vsunuta mezi další dva válce se vzorem buněk. Po prolisování těmito válci vytáhneme za pomoci dřevěných kleští jednu dlouhou mezistěnu.

Tento voskový plát se vzorem buněk následně podle šablony např. ze sololitu nožem ořežeme a hotové mezistěny naskládáme do krabic.

Nové mezistěny jsme vyráběli z vlastního panenského vosku nezatíženého rezidui léčiv, což přispívá i ke zvýšení kvality produkovaného medu.

Zbylé větší odřezky použiji na menší mezistěny do oplodňáčků i na krásně voňavé motané svíčky na vánoční stůl.

Za víkend jsme vyrobili přibližně 130 kg mezistěn.

Letošní rok se nemilosrdně chýlí ke svému konci. Čekají nás vánoční svátky, které si můžeme různě zpestřit. Jednou z variant je výroba voskových svíček a ozdob. Včelaři používají vosk většinou na výrobu mezistěn, ale jeho využití je daleko širší.

Na oslavách 60. výročí založení včelařského učiliště jsme se inspirovali výrobou voskových litých svíček, vánočních ozdob a zakoupili jsme pár forem na odlévání.

K výrobě voskových svíček je zapotřebí knot určitého průměru podle průměru svíček. Knot se musí ve formě zafixovat doprostřed pomocí párátka. Forma bývá rozříznutá na půl nebo jenom z jedné strany, a proto se musí stáhnout pomocí gumiček.

Vánoční stromek ozdobený medovými perníky a voskovými ozdobami patří k tradičním Vánocům. Hořící svíčka ze včelího vosku provoní a navodí sváteční náladu.

Dne 12. - 13. listopadu 2011 se uskutečnilo jubilejní 10. setkání členů Dadantklubu. Letos jsme se sešli na Šumavě a to v Dobré Vodě u Záblatí. Počasí bylo mrazivé, ale slunečné. Většina přátel včelařů dorazila už v pátek ve večerních hodinách. Po ubytování jsme se sešli v místní hospůdce, kde jsme doplňovali energii po dlouhé cestě. V sobotu ráno po snídani nás předseda Dadantklubu přítel Cimala seznámil s programem. Jako první začal svou přednáškou na téma: "Ošetřování včelstev v Eurodadantu". Jeho přednáška byla z vlastní praxe. Přítel Cimala má ve svém včelím hospodářství 180 včelstev, která chová právě v úlech Eurodadant vlastní výroby. Dále pak chová ve velkém počtu včelí matky, které rozesílá po celé republice. Jako další přednášel přítel Tomášek, který podrobně popsal úl Eurodadant. Ani jsme se nenadáli a byl čas oběda. K obědu jsme měli polévku a kuře s rýží. Poté byla naplánována návštěva včelnice v Bukové.

Manipulační maringotka na včelařské pomůcky.

Včelstva byla zazimována v úlech Eurodadant v nadmořské výšce 800 m n. m. Úly byly uteplené, protože v této nadmořské výšce je počasí velice proměnlivé. V blízkosti této včelnice se nacházel dřevozpracující závod, kde jsme měli domluvenou návštěvu s přednáškou. Tato pila byla zařízena na pořez kulatiny, ze které jsou vyráběny speciální jednorázové palety.

Po této návštěvě jsme se vrátlili zpátky na základnu, kde následovala přednáška přítele Hrzáně o včelaření v Polsku, z této přednášky jsem si udělal obrázek o včelaření u našich sousedů. Myslím si, že české včelařství je o krok napřed. Po této přednášce byla večeře a oslava 10. výročí založení Dadantklubu. Hostitelé pro nás připravili sladké pohoštění v podobě velkého marcipánového dortu a několika rolád. Bylo to velmi dobré.

Po této oslavě jsme dále pokračovali v diskusi v místní hospůdce, která se protáhla do 1 hodiny v noci. V neděli nám přednášel přítel Kamler o včelaření ve Francii, kde se převážně včelaří v 10ti rámkových úlech Dadant. Promítáním krátkého videa nás seznámil s tamními velkovčelařskými provozy. Dále nám vysvětlil metodiku včelaření v 11-12ti rámkových úlech Dadant rámkové míry 44,8 x 28,5 v plodišti a nízkými rámky v medníku. Tuto metodiku vypracoval Výzkumný ústav včelařský v Dole. Druhá část této přednášky byla věnována nákazové situaci ve včelstvech u nás. Byli jsme seznámeni s dalším výzkumem léčiv pro boj proti varroáze.

Toto téma už není zrovna aktuální. Nastala doba, kdy venkovní teploty nejsou pro zavíječe voskového zrovna příznivé. Jeho aktivita je na bodu mrazu, takže už se nemusí souše sířit sirnými pásky. Je to už tři roky, kdy jsem se zabýval myšlenkou zakoupit si starší chladírenskou nástavbu.

Chlazení souší má svoje výhody. Žádná síra, která se ukládá do vosku. Souše můžete skladovat přímo po vytočení a zbylý med v nich nezkvasí, protože chlazení vysušuje vzduch a tím i med. Z jara jsou tyto souše ihned obsednuty včelami.

Samozřejmě to má i svá negativa. Za prvé pořizovací cena a za další provozní náklady. Dal jsem si s tím práci a vypočítal přibližnou spotřebu energie za celou dobu chlazení, což mi vyšlo na nějakých 400 Kč. Samozřejmě, že záleží na velikosti nástavby a podle toho i na výkonu motoru, který pohání chlazení.

Po dvouleté praktické zkušenosti s chlazením rámků jsem s tímto způsobem uchovávání plástů spokojen. Odpadla mi veškerá starost se sířením velkého množství souší, které jsem neměl kam uschovat. Nechával jsem je v nástavcích, které jsem pak nemohl dezinfikovat před další včelařskou sezónou.